Toto slovo v člověku okamžitě vyvolá představu katastrofy a zániku, osudné fatálnosti lidské omylnosti.

TITANIC...
Nejmodernější a nejkrásnější parník, jehož první plavba ze Starého do Nového světa skončila srážkou s ledovcem a ztrátou 1 523 lidských životů. Kdyby tuto loď nepostihla jedna z největších katastrof v historii námořní plavby, pak by její jméno dodnes mnoho znamenalo, i když ze zcela jiných důvodů. Žádná jiná loď té doby se nemohla s Titanikem srovnávat co do přepychu vybavení a všestranného komfortu pro pasažéry. Titanic předčil všechny i co do velikosti. Jeho zařízení a motory, stejně jako celkové pojetí konstrukce, to všechno bylo na vrcholné úrovni. Nic lepšího se v tehdejší době nedalo pořídit.

Kdyby Titaniku bylo souzeno prožít předurčenou normální dobu životnosti, po právu by dnes zaujímal místo v panteonu slávy po boku takových lodí, jakými byly nádherná a komfortní Mauretania, Aquitania, Europa, Queen Mary, Normandie, United States...

Po dobu krátké existence Titaniku se tímto zaoceánským parníkem pyšnili a byli na něj hrdi jeho majitelé, konstruktéři a stavitelé, ale i země, které ho považovaly za svého.

Během jeho jediné nedokončené plavby se propojily zdánlivě nepodstatné okolnosti a jejich nesprávné zhodnocení v jeden jediný smrtonosný řetězec. Varováním se nevěnovala patřičná pozornost. Prolnuly se nedostatky v zajištění bezpečnosti a v navigaci, což nevyhnutelně vedlo k tragickému konci.

Z trosek Titaniku se zrodily nové bezpečnostní předpisy, nové směrnice pro navigaci i pro samotné posuzování jednotlivých lodí a také nová pravidla pro ty, kdož se na nich plavili.

Titanic... Ještě za jeho existence se kolem něj začaly vytvářet mýty a legendy. Podnět k nim zadávali pasažéři a členové posádky oné historické plavby. Jeho ztroskotání okamžitě vyvolalo ovzduší fantazírování. V přebujelých představách tehdejších novinářů a spisovatelů se mísily skutečnosti a výmysly a to vše vyústilo do jakési změti příběhů. Tragédie byla opředena nimbem, který tenkrát i dnes komplikuje úsilí oddělit mystifikaci a skutečnost a stěžuje exaktní ověřování faktů.

Při zkoumání zkázy Titaniku se však musí věnovat odpovídající pozornost i těmto mýtům a výmyslům. Pravda, je jen málo zaoceánských lodí, o nichž by bylo známo tolik přesných faktů. Na druhé straně však neexistuje loď, jejíž historie by byla zatemněna tolika klamnými představami a u níž by vzniknuvší legendy tak tvrdošíjně přetrvávaly, díky právě onomu vyfabulovanému nimbu.

Titanic vstoupil do života 31. března 1909, kdy v loděnici postavili jeho kýl. Na vodu byl spuštěný 31. května 1911 a 10. dubna 1912 se vydal triumfálně na svou první plavbu. Svou existenci skončil v časných hodinách 15. dubna 1912, kdy jeho záď zmizela pod hladinou hvězdami ozářených studených vod severního Atlantiku.

Jméno Titanic však žije dál v představách, v nichž se mísí legendy a skutečnost.

Titanic pluje západním směrem. Je neděle 14. dubna 1912.

19.30 - Na kapitánský můstek se dostává varování před ledovci. Titanic pokračoval v plavbě, čas ubíhal: 20.00... 20.30...

21.30 - Kapitán Smith opouští můstek a velení předává Lightollerovi.

22.00 - Čtyři údery lodního zvonu ohlásily střídání služeb. První palubní důstojník Murdoch vystřídal druhého důstojníka Lightollera na kapitánském můstku. Členové hlídky vylezli po žebříku na pozorovatelnu, kde vystřídali prokřehlé kolegy. Světla Titaniku zářila do noci a ten plul rychlosti 21 uzlů. Hladina moře byla klidná a rovná jak stůl. Měsíc nebyl k spatření, ale hvězdy nádherně svítily. Vzduch byl opravdu mrazivý. Mezi devatenáctou a dvaadvacátou hodinou klesla teplota o šest stupňů až na nulu.

23.30 - Necelých pět mil dělí Titanic od naplnění osudu. Strážní Frad Fleet a Reginald Lee mávali rukama a snažili se aspoň trochu zahřát v mrazivém proudění vzduchu, spjatém s rychlou plavbou parníku. Fleet, aniž by utrousil jediné slovo, se najednou naklonil dopředu a upřeně se zahleděl do dáli. Udeřil třikrát do zvonce a telefonem ohlásil "Ledovec před přídí!" Službu konající první důstojník Murdoch pohotově zareagoval příkazy: "Kormidlo na maximum vpravo," a "Plnou parou zpět!" Setrvačná síla 269m dlouhého kolosu měla za následek, že začal zpomalovat a otřel se o vyčnívající patnáctimetrovou horu ledu. V dunění parních strojů jen několik lidí u pravého boku zaslechlo krátký skřípavý zvuk. Kapitán dorazil na můstek v okamžiku, kdy z komory číslo 4 přišla zpráva, že dvojité dno je rozerváno a do trupu vniká odhadem sto tun vody za minutu. Rozkazy pršely: "Zavřít mezikomorové uzávěry! Uhasit oheň pod kotli v postiženém úseku! Čerpací mužstva na místa!" Telegrafista Phillips střídal dosud vžité volání o pomoc C-Q-D s nově zavedeným S-O-S. Masa ledovce, tvrdá jako kámen, protrhla trup Titaniku necelých pět metrů nad kýlem a potom prořízla ocelové pláty trupu. Později se ukázalo, že trhlina způsobená srážkou s ledovcem nepřesahovala ani čtyři čtvereční metry. Tyto "necelé čtyři metry" se však rozloženě táhly po délce lodi, takže voda mohla pronikat do pěti jejích oddělení. Titanic byl schopen plavby jen při zaplavení čtyř oddělení a ne pěti! Zaplavení pátého oddělení však způsobilo, že voda vystoupla nad palubu E, kde končily vodotěsné přepážky a začala se přelévat do dalších oddělení.

0.30 - Začíná se se spouštěním prvních záchranných člunů. První čluny byly zaplněné méně než z poloviny, lidé do nich nastupovali zdráhavě.

1.55 - Záchranný člun číslo 4, ve kterém se nachází celkem 32 lidí, včetně členů posádky, byl spuštěný na hladinu moře. Na levoboku Titaniku bylo dovoleno do záchranných člunů nastoupit jen ženám a dětem, zatímco na pravoboku do nich mohli nastoupit i muži, pokud se tam nenalézaly ženy. Jak však minuty ubíhaly, hrozící nebezpečí začalo stále více doléhat na cestující i na členy posádky. Při okraji paluby, kde se nalézaly záchranné čluny, se hromadilo stále více lidí, strkali se, až bezmála vznikla panika.

2.00 - Příď Titaniku se nořila stále víc do vody. Záchranný člun číslo 4, poslední, který odrazil od boku lodi, byl asi tak na délku lodě od Titaniku, když se jeho osádce podařilo z moře vylovit osm členů posádky.

2.05 - Nad vodou se tyčila záď lodě, všechny záchranné čluny byly už spuštěné na hladinu a přes 1500 lidí se ještě nalézalo na palubě.

2.10 - Voda konala své. Zaplavila vodotěsně uzavřená oddělení, jedno po druhém, a její váha nakonec stáhla příď Titaniku pod hladinu. Jak minuty ubíhaly, obrovská záď lodi se stále kolměji tyčila k diamantově černé obloze. Elektrická energie, dodávaná dynamy, začala slábnout, telegrafní signál se začal zadrhávat a pak zmlknul nadobro.

2.15 - Záď Titaniku trčí více a více do výše. Uvnitř lodi veškeré věci a zařízení, stolní soupravy, sklenice, nádobí, všechno nepřichycené se hrnulo k přídi. Za ohlušujícího hřmotu do sebe a do stěn narážely židle, postele, lampy, stoly a pohovky.

2.18 - Světla lamp, o jejichž napájení elektřinou se statečně a obětavě staral technický personál, najednou zčervenala, jednou dvakrát blikla a pak zhasla, zanechávajíce na pozadí tmavé noci křivku trupu Titaniku ještě černější. Proudy vody stékaly ze tří velkých lodních šroubů, které tak byly zbavené elementu, na který si mezitím tak zvykly. Oblouk, který záď opsala, dosáhl svého vrcholu. Titanic stál téměř vertikálně deset...dvacet...třicet vteřin.

2.20 - Příď byla pod vodou a zbytek trupu lodi začal prudce sjíždět dolů do hlubiny, což bylo doprovázeno obrovským rachotem a hřmotem. Komíny lodi se při dopadu na hladinu odtrhávaly a do vzduchu vylétaly mraky sazí a páry. Titanic ještě nezmizel celý pod hladinou, když se jeho trup za obrovského hřmotu rozlomil v místě těsně za tzv. zadním expanzním spojem (mezi třetím a čtvrtým komínem) a větrací šachtou strojovny. Přední část lodi, představující tři její pětiny, se rychle sunula na dno oceánu. Zadní část se držela o pár vteřin déle, pak však ztratila vztlak a také začala prudce klesat ke dnu. Záď nabrala směr, jímž ke dnu sjížděla příď, a přitom se otáčela v pomalých piruetách. Cestou do hloubky 4000 m se trup rozlomil na dvě velké části. Dvacet záchranných člunů, jeden převrácený, jiné silně zaplavené vodou, pluly oceánem, který připomínal sklo. Nad hladinou se zpočátku ozývalo spousty výkřiků, jak lidé volali o pomoc. Zoufalé volání však stále víc sláblo, až pak najednou už nebylo ničeho takového...nic, jen "dvacet člunů a tiché moře" a ticho.

O dvě hodiny později dorazila na místo katastrofy rádiem přivolaná nákladní loď Carpathia a potom i další. Z rozptýlených člunů zachránily 711 osob, tedy jednu třetinu. Ostatních 1489, včetně 106 žen a 52 dětí, nalezlo v ledových vodách Atlantiku smrt. Roztroušené mrtvoly oblečené v plovacích vestách objevovaly záchranné lodi ještě po týdnu.